Pletení pomlázky a velikonoční přípravy nás letos minuly. Místo toho jsme balili kufry na druhý pobyt na neurorehabilitační kliniku Axon v Praze, tentokrát nás namísto dvou týdnů čekaly hned tři.

Počasí nám dopřálo všechna roční období. Přijížděli jsme v kombinéze a odjížděli v kraťasech. Počátek trochu zkomplikovala zadní rýma, ale pravidelný doping pomerančové šťávy, cibulového sirupu a mořské vody do nosu vše během pár dní vyřešil.

Jindříšek cvičil se stejným fyzioterapeutem jako při prvním pobytu. Vzájemné "oťukávání" trvalo podstatně kratší dobu než minule. Stačilo zavřít dveře a už byla sranda. Abychom to shrnuli - za celé tři týdny cvičení se Jindříšek nejvíc nabrečel při 20-minutovém zaučování mamky během posledního dne pobytu :) Opět mě utvrdil v tom, že přítomnost mamky při cvičení má naprosto děsivé následky. A tak jsem si každý den mohla vychutnat dvě hodiny času pro sebe sama... vychutnat si kafíčko, seznámit se popovídat si s lidmi s podobným osudem. Jindříšek si našel nového kamaráda Oliverka a jeho maminkou jsme si také padly do oka.

Cílem cvičení během pobytu bylo:

• posílit trupové svalstvo

• stabilizovat sedy

• nácvik přesunu do volného a šikmého sedu

• posílit HKK do opory

• protahování DKK, zejména aker

• nácvik "rytíře" s postupným přesunem do stoje

Nebylo to vždy jen o dřině. Byli jsme se podívat v ZOO, chodili jsme na baštu Na Pekařku, byli jsme se podívat za strejdou Martinem (co se známe z lázní) na hasičárně, prošmejdili jsme Central park na Pankráci a opět Jindříšek musel vyzkoušet jedno z pražských kadeřnictví, kde jsme se seznámili s úžasným člověkem - tetou Simonou. Od toho dne jsme ji pokaždé cestou na byt z Axonu chodili zamávat.

Jindříšek cvičení zvládal krásně. Byl moc chválený za spolupráci a pracovitost. Naučili jsme se nové věci, jak mu pomáhat, aby byl jeho vývoj co nejlepší.

Byly to krásné tři týdny a na příští rok už máme objednáno i s přídavkem ergoterapie, aby trénink méněcenné ruky neprobíhal jen doma, ale i pod odborným dohledem.